Vítejte na internetových stránkách, které jsou věnovány našim ňufinám, Sárince a Bertě. Když konečně přišla doba, kdy jsem si mohla pořídit psa, bylo jasné, že to bude retriever. Jsou úžasní, milí, přátelští, chytří, oddaní, krásní, pořád veselí a milují celý svět.

Na podzim v roce 2005 jsem si domů přivezla mojí první fenku, Sárinku. V té době jsme vůbec nevěděla, že je možné navštěvovat výcvik pro retrievery, o kterém jsme se dozvěděla náhodou, když jsem narazila na leták u veterináře. Hned jak Sáře byly 3 měsíce, vydala jsem se s ní do Koloděj, kde probíhá specializovaný lovecký výcvik pro retrievery, na naši první výcvikovou hodinu. Sáru to samozřejmě moc bavilo, tak jsem s ní začala chodit pravidelně každý týden. Nikdy jsem ani nepřemýšlela, že bych se s ní zúčastnila nějaké výstavy, ale protože o výstavách každý mluvil, zkusila jsem Sáru také přihlásit. Naše první výstava byla v Letňanech a my neměly ani výstavní vodítko :-). Poprvé nám to nevyšlo, což pro mě byla výzva, abych to zkusila znovu a znovu a znovu. Ze Sáry je teď Český šampion a já jsem na ni pyšná. Výstavy si užívá a moc ji to baví.

Jednoho dne jsem podívala na webové stránky naší chovatelky Lenky Malíkové a v sekci štěňátka byla fotka černých a hnědých kuliček právě k odběru. Řekla jsem si tedy, zkusím zjistit, zda tam není nějaká čokoládová holčička, a to celkem bez jakéhokoli přemýšlení, že bych si druhou fenku vůbec pořídila. Sáře bylo teprve rok a půl a měla vše před sebou, ale já měla jen vidinu toho, že bude mít doma kamarádku. Odpověď mi přišla po dvou dnech, kdy už jsem si myslela, že žádné štěňátko nebude. SMS zněla: mám tady pro tebe krásnou čokoládu :-). No a  bylo to,  sedla jsem do auta a jela jsem pro krásnou čokoládu. Reakce Sáry byla úžasná, hned ji přivítala a téměř v okamžiku ji přibrala do smečky. Ještě zbývalo vymyslet jméno. Při pořízení Sáry to bylo jasné, jela jsem si pro Sáru. Ale jaké jméno dát naší čokoládě..? Během večera bylo jasno, bude to Berta.

Co mě čeká dál, to jsem moc vymyšlené neměla. Sára v pubertě, Berta štěňátko a já naprostý začátečník. Začala jsem tedy s jednou jezdit na cvičení v sobotu, s druhou v neděli, protože ani jedna pořádně neposlouchala a nešlo trénovat s oběma najednou. Když jsem s nimi vyrazila na výstavu, tak především Berta utíkala z kruhu za Sárou. Když jsme vyrazily na retriever tábor do Albeře, tak jsem s jednou musela cvičit od 8 hodin ráno, s druhou od 11 hodin. Na procházkách si mě vůbec nevšímaly, měla jedna druhou a to jim stačilo. Nebylo to nic lehkého věnovat se a cvičit v podstatě se stejně starými psy. Jako u lidí, i holky mají naprosto odlišnou povahu. Sára je kamarád se všemi, ráda se předvádí na výstavách, má skvělý temperament, je pořád veselá a přizpůsobivá. Při cvičení si ovšem občas dělá, co chce a umí myslet i hodně dopředu. Při markingu na poli nebo u vody, už ví, co se bude dít a běží pro zvěř ještě předtím, než se vystřelí a než tam vůbec nějaká zvěř je.  Berta má klidnější povahu, působí trochu nejistým dojmem, ale to jen většinou na výstavách. Je nerada středem pozornosti, navíc si vybírá lidi, se kterými se bude kamarádit a se kterými ne. Ona je obrovský mazel a je moc chytrá, výborně pracuje a chce se za každou cenu zavděčit. Při cvičení jsem musela dbát více na to, abych ji utvrdila v tom, že pracuje správně a pak šlo vše samo. Nic moc se jí vysvětlovat nemusí, má to v sobě a práce ji moc baví. V terénu je jak drak a přesně ví, co má dělat, až i já občas koukám, kde se to v ní bere.

Jelikož jsem věděla, že mám nejúžasnější fenky na světě, bylo jasné, že se všemu musím věnovat více.  V roce 2008 jsem začala studovat kynologii na Zemědělské univerzitě v Praze a založila jsem si chovatelskou stanici "la Rosa Rubia". Také jsem členem Retriever klubu a KCHLS (Klubu chovatelů loveckých slídičů). V roce 2009 se Sáře narodila první štěňátka. Všechna vyrůstala v domácím prostředí a s veškerou péčí, kterou štěňátka potřebují. S novými páníčky se snažím zůstávat v kontaktu.

Na našich stránkách se dozvíte spoustu informací ze života Sárinky i Berty, ve fotogalerii najdete hromady jejich fotek a samozřejmě si můžete v sekci odchovy prohlédnout, jak naše štěňátka vyrůstají a jak se jim daří v nových domovech.

Tímto bych chtěla poděkovat paní Lence Malíkové a její chovatelské stanici „Sable Blues“ za to, že mám doma obě naše úžasné ňufiny.